Centrum Leopoldstadt – Vídeň
Sláva Leopoldstadtu jako prosperující židovské čtvrti je dávno pryč, v posledních letech však dochází k určité renesanci tradice, o čemž svědčí košer obchody na Hollandstrasse a Tempelgasse a nová židovská škola na Castellezgasse. Dochované křídlo největší synagogy, novobyzantský Leopoldstadter Tempel v Tempelgasse, umožňuje získat i přibližnou představu o bývalé nádheře budovy. Mozaika z polorozpadlé střední části je k vidění na fasádě domu Desidera Friedmanna, na rohu Ferdinandgasse a Tempelgasse. Przy Kleine Sperlgasse 2a i Malzgasse 7 dvě místa připomínají pamětní desky, ve kterém nacisté shromažďovali vídeňské Židy před transportem do táborů. Kromě toho v dnešním Leopoldstadtu vlastně žádné velké atrakce nejsou. Patří mezi ně Muzeum Johanna Strausse a sbírka soch v Muzeu Gustina Ambrosiho. Zájemci o porcelán nebudou při návštěvě porcelánky v Augartenu zklamáni.
Dunajský kanál
Dunajský kanál (Dunajský kanál), oddělující Leopoldstadt od starého města, je to nejužší ze čtyř koryt Dunaje; se nachází nejblíže centru města, pak není divu, že v 1598 r. byla vyřízena jako první. Noha je poměrně úzká a malebná, ale jeho okraje v tom moc kouzla nemají. Během druhé světové války byly snadným cílem bombardérů. Jedinou budovou, která v okolí stojí za zmínku, je Schutzenhaus (obranná věž) Otto Wagner na nábřeží pod Obere Donaustrasse. Jde o dílo z umělcova pozdějšího období (1907 r.) kdysi součástí přehrady, která již neexistuje. Věž je pokryta bílým mramorem a zdobena kobaltově modrými dlaždicemi. Nejlepší výhled na tuto budovu je z protějšího nábřeží pod Franz-Josefs-Kai.
Těsně pod Schutzenhausem u č.p. 95 je zde kancelářská budova IBM, ve kterém je těžké najít stopy nějaké fantazie. Budova byla postavena na místě, kde se kdysi nacházely Dianiny pokoje. Právě tam 15 Únor 1867 r. Johann Strauss (syn) bylo to poprvé, co předvedl melodii, který se měl stát hudebním skvostem města – Přes krásné, modrý Dunaj (na krásné, modrý Dunaj). Pamětní deska k této události byla umístěna ve vchodu do budovy. Původně byl valčík komponován s ohledem na mužský sbor, ne orchestr. Doprovázel ji poměrně směšný text, takže po prvním neúspěšném představení bylo těžké hovořit o příznivém přijetí publikem. Světový úspěch přišel teprve tehdy, když Strauss skladbu uvedl v Paříži ve verzi pro orchestr.
Praterstrasse
Johann Strauss (syn) bydlel na nedaleké Praterstrasse, který býval velkolepým bulvárem vedoucím do Prátru. Působila zde řada židovských divadel, ve kterém se konala představení v jidiš. Nyní je to široká, rušná ulice – není na tom nic zvlášť zajímavého. Na výjezdu z Praterstrasse, nádherná Tegetthoffova socha stojí poblíž Prátru. Je to vysoký rostrální sloup, na jejímž vrcholu stojí socha Wilhelma von Tegetthoffa. Zdobily ho postavy dovádějících mořských koníků. Pomník byl postaven na památku vítězství kontradmirála nad Itálií během námořní bitvy u Lissa (1866).
V prvním patře budovy č.p 54 je zde Muzeum Johana-na Strausse (Muzeum Johanna Strausse). Slavný skladatel zde žije rok 1863 až do smrti první manželky, zpěvačky Jetty Treffzové 1878 r. Na rozdíl od mnoha jiných vídeňských hudebních muzeí, některé pokusy byly předstíral, že obnoví dobové interiéry. V jednom z pokojů, zdobené cherubínovými panely, stojící klavír, fisharmonia a kazatelna, kde Strauss skládal. K dispozici je také nesmírně zajímavá sbírka cetek souvisejících s míčem, np. efektní štítky na míče (jeden z nich v podobě schodů).
Muzeum zločinu
Specifickou atrakcí v Leopoldstadtu je Kriminalmuseum (forenzní muzeum) na Grosse Sperlgasse 24. Představuje svérázný a poněkud nevkusný přehled těch nejděsivějších zločinů, který se konal ve Vídni. Fotky z pitvy si můžete prohlédnout za hranicí dobrého vkusu, ale také některé zajímavé výstavy o sociálních a politických dějinách města. Všechna vysvětlení jsou pouze v němčině, takže ne každý je může číst. Aby toho nebylo málo, bylo vyčleněno zcela nesmyslné vystavování se bičování, a o největších zločincích, nacisty, je to zmíněno jen okrajově. Takže je nejlepší se vyhnout velké mezeře v muzeu.
Augarten
Augarten na severu Leopoldstadt, založeno v 1650 r., je jedním z nejstarších vídeňských parků. Původně byl vyzdoben ve francouzském stylu. W 1775 r. Vídeňanům ji dal k dispozici Józef II.
Park už má své rozkvětu za sebou. Mozart zde kdysi koncertoval, o sto let později Strauss. V současnosti parkem korzují hlavně důchodci, a dvě ponuré WWII Flackturme jsou poněkud pochybné ozdoby.
Fascinující muzeum Gustina Ambrosiho se nachází v zalesněné části parku na jeho východním okraji (Gustinus-Ambrose-Muzeum), málo navštěvovaná pobočka Ósterreichische Galerie, která spravuje palác Belvedere (koupě jedné vstupenky vás opravňuje ke vstupu na obě. Muzeum je věnováno rakouskému sochaři, Gustinus Ambrosi (1893-1975), jehož díla byla jednoznačně ovlivněna Augustou Rodin. Nejzajímavější jsou bronzové busty, a je jich tu dost. Vzorem byli především lidé patřící k umělecké a politické elitě meziválečného období. Za pozornost stojí obraz vyčerpaného Otto Wagnera zhotovený rok před jeho smrtí, obraz stárnoucího Nietzscheho a mladého Mussoliniho (stále bez plešatosti).
Na troskách Alte Favorita, letohrádek Leopolda I., do základů vypálený Turky v r 1683 r., Císař Josef II. nařídil navyšovat dluhy, nízký pavilon. Z 1782 r. se v místní restauraci konala elegantní hudební dopoledne vč. od Mozarta a Beethovena. V současné době je v budově sídlo porcelánky (Vídeňská porcelánová manufaktura), založeno v 1718 r., šest let po manufaktuře v Míšni. Slavný porcelán s květinovými a figurálními motivy je k vidění v Hofsilberkammer a Tafelkammer v Hofburgu, a také ve výstavní síni, kde se pořádají dočasné výstavy. Přilehlý obchod nabízí moderní produkty, od zdobeného rokokového nádobí až po jemnější provedení ve stylu Josefa Hoffmanna.
Východně od porcelánky je Augartenpalais navržený Johannem Bernhardem Fischerem von Erlach na konci 17. století.. W 1780 r. Koupil ho Józef II. Stavbu si nelze prohlédnout zblízka, protože v něm sídlí internátní škola patřící Vídeňskému chlapčenskému sboru (Vídeňský chlapecký sbor). Chlapci žijí v Kaiser-Josef-Stockl, pavilon skrytý za palácem, navrhl Isidor Canevale w 1781 r. za císaře Josefa II.