císařovna Marie Terezie (1740-80) – životopis
V r náhle zemřel císař Karel VI 1740 r. nezanechávající mužského dědice. Na trůn pak nastoupila jeho dcera, Marie Terezie. Stalo se tak díky tzv. pragmatická sankce, akt přijatý díky úsilí vládce, zaručující jeho dceři právo na dědictví. Začátek vlády byl těžký, jak dokládají slova samotné Marie Terezie: "Neměl jsem žádné peníze.", ani kredity, ani armáda, ani zkušenosti nebo znalosti. Také jsem nemohl počítat s cizími radami, neboť všichni ministři byli zaneprázdněni sledováním, jakým směrem se věci budou ubírat”. I přes neblahé začátky císařovna brzy ohromila mužské okolí, riskovat a bojovat. Nemohla najít oporu ve svém manželovi, který skutečně velmi dobře oplotil, střílel, lovil a sváděl ženy, ale jinak to bylo k ničemu.
V celé Evropě byla Marie Terezie nazývána „panenskou císařovnou”, zjevně ne v doslovném smyslu, o čemž svědčí dokonce šestnáct dětí narozených na svět. O tom to bylo, že to bylo úplně zastaralé, ve kterých bylo cizoložství běžné a přirozené. Císařovna, vychovávali jezuité, byla hluboce věřící. Trvala na společné manželské posteli, což byla pro jejího manžela vážná nepříjemnost, každopádně v té době měli manželé spíše oddělené ložnice. Možná k jeho povolání na podzim přispěly mimomanželské dovádění jejího manžela 1747 r. takzvaný. veřejná komise pro morálku. Její členové měli právo prohledávat domovy a zatknout každého muže, který byl přistižen s operním pěvcem, tanečnice nebo jakákoli žena s podezřelou pověstí. Hříšné ženy byly trestány vězením nebo vyhnanstvím.
A ačkoli se komise po šesti měsících rozpadla, způsobilo to pořádný rozruch, kontrolu nad mnoha aktéry. Tento osud sdílel dokonce i Casanova.
Marie Terezie, stejně jako její syn Józef II, byla zapálenou reformátorkou. Díky ní vznikla jedna z nejlepších, pro ty časy, vzdělávací systémy v Evropě ukládají oběma chlapcům povinnou školní docházku, stejně jako dívky. Císařovna se však neřídila liberálními názory, o čemž svědčí její hořký antisemitismus. Ve Vídni bylo jen cca. 500 Židé, a Marie Terezie je stejně považovala za mor a nakonec v 1777 r. všechny vyhnala, při konstatování: „Neznám větší sociální pohromu než tito lidé – jsou to podvodníci a lichváři. Dělají z lidí žebráky, provozují špinavé obchody, ke kterému se poctivý člověk hnusí. Proto musí pryč, a všichni by se od nich měli držet dál, co nejvíc to půjde”. Obvykle mluvila s Židy za zástěnou (což jí nezabránilo v bezohledném použití jejich peněz při stavbě Schonbrunnu). Jedinou výjimkou byl křest, Josefa ze Sonnenfelsy, který byl jedním z jejích hlavních poradců.
V prvním období své vlády byla Marie Tereza považována za osobu, která má ráda zábavu a zábavu – po celou dobu hrála karty a tančila. Její chování se změnilo poté, co její manžel nečekaně zemřel 18 srpna 1765 r. Od té doby vládce žil v neustálém smutku, nosí krátké vlasy a vzdává se šperků a make-upu. Prý na další 30 let se každý den účastnila mše svaté. v Císařské kryptě u paty hrobky zesnulého manžela. W 18. každý den každého měsíce a celý srpen se věnovala tiché modlitbě. Po smrti Franciszka Stefana okamžitě jmenovala svého spoluvládnoucího syna, Josefe, kteří postupně přebírali každodenní výkon císařských povinností. Ve stáří tak přibrala, že měla velké potíže s chůzí, takže oblast Schonbrunn opouštěla jen zřídka. Měla problémy s dýcháním a zakázala vůbec zavírat okna paláce, ačkoli v ní větry a deště způsobily hluboké revmatické změny, brání psaní dopisů dětem, proč se předtím věnovala s nadšením.