Josef II., Habsburský (1780-1790) - životopis
Ze všech Habsburků ztělesňoval ducha osvícenství zcela jistě Josef II. Narozen v roce 1741 jako nejstarší syn císařovny Marie Terezie, odmala byl na svou roli připravován. Po smrti svého otce v r 1765 r. jeho matka z něj udělala svého spoluagenta, rok 1780 pravidla! nezávisle. Ačkoli jeho horlivost pro reformy převýšila úsilí všech jeho předchůdců dohromady – se posuzuje, že se vyvinul 6000 vyhlášky a 11 000 soubor – v mnoha případech pouze pokračoval v práci započaté jeho matkou.
Nejznámější z jeho reformních kroků jsou Toleranzpatent z 1781 r., který poskytoval svobodu náboženského vyznání i nekatolíkům, a také zrušil četná omezení uvalená na Židy. Vyhnal jezuity z Rakouska, současně vyřešit a rozprodat čtyři sta kontemplativních neboli „zahálejících“.” kláštery. Prováděním takové politiky se vystavil rozhořčení církevních úřadů (včetně papeže Pia VI), zatímco on sám zůstal horlivým katolíkem – směřovala pouze k omezení moci církve ve světském životě, získat větší svobodu pro sebe a správu. Jiné dekrety měly spíše altruistické motivy: byly zrušeny výsady šlechty nad právem, a hrabě porušující zákon mohl být odsouzen k zametání ulic, stejně jako to bylo po staletí se zločinci lidu. Jedním z nejznámějších počinů bylo zpřístupnění vídeňských královských zahrad Prater a Augarten všem a umožnění návštěvy opery i veřejnosti mimo aristokracii..
Josefova nařízení se nevztahovala pouze na lid. Za jeho vlády byl život na dvoře bez okázalosti, a obřady odezněly. Jeden z prvních výnosů, stále jako koregent, zrušil císařské narozeniny a dalších čtyřicet oslav ročně. Nosil se jednoduše, téměř buržoazní oblečení, osobně řídil dvoumístný kočár a byl často viděn mezi lidmi. Poté, co se stal regentem, převedl svůj osobní majetek do státní pokladny a podobný čin požadoval po svém bratrovi, Leopold, aniž by vzbudil jeho nadšení. Většinu svého života prožil v malé přístavbě v Augartenu, uzavření části Hofburgu a Schonbrunnu, snížit náklady na jejich údržbu.
Navzdory reformní politice, Josef byl despota, kteří neposlouchali žádné rady a zasahovali do soukromí daného, v žádném případě nezískal jejich srdce. Nošení korzetů zakázal ze zdravotních důvodů; přehnaná praxe zvonění, aby zahnal blesk; oblékání obrazů svatých do skutečných šatů a pečení medových dortů (uvažoval, že nepříznivě ovlivňují trávení). Mnohem známější je jeho zákaz používání rakví – kvůli malému množství lesa, který si objednal, aby byli mrtví na hřbitov převáženi v rakvích pro opakované použití a pohřbeni v plátěných pytlích, pro urychlení rozkladu, opět ze zdravotních důvodů. Vydal tolik dekretů, že jen několik z nich bylo možné realizovat, a většina z nich byla zrušena, jakmile skončí jeho vláda.
„Jako muž má největší přednosti a talenty, jako princ bude mít nepřetržitou erekci, aniž by byl spokojen. Jeho vláda bude jako neustálý priapismus” – proti předpovědím vévody de Ligne, císařská manželka byla věčně nespokojená. I když Joseph svou první manželku nepochybně miloval, Isabella Parma, zajímala se jen o jeho sestru, Marie Krystyna. Izabella zemřela na neštovice v 1763 r., předtím porodila dvě dcery, žádný z nich se nedožil dospělosti. Jeho druhý vztah s Marií Josefínou Bavorskou nebyl sňatek z lásky. „Je krátká, squat, bez sebemenšího vzhledu kouzla. Její tvář je pokryta pupínky a pupínky. Její zuby jsou hrozné”, svěřil se kamarádce poté, co se s ní poprvé setkal. Byl k ní velmi drsný a ona se ulevila, že zemřela, zemřel v 1767 r., i na neštovice. Znovu se neoženil, neměl milenku. Až do své smrti vedl svobodný život 1790 r. právě ve věku 48 lat.