Leopoldstadt – Vídeň
Leopoldstadt, druhý okres, je oddělen od centra Vídně Dunajským kanálem. Spolu s Brigittenau tvoří ostrov nepravidelných tvarů, ohraničený na východě hlavním korytem Dunaje. Většina budov jsou šedá a nezajímavá sídliště, a jedinou protiváhou k nim je Prátr, velký městský park se zábavním parkem, čertovo kolo, háje a bohatou rekreační a volnočasovou infrastrukturu. Po mnoho let byla čtvrť Leopoldstadt největší koncentrací Židů ve Vídni (z té doby se dochovalo jen několik stop). V posledních letech tato oblast přitahuje masy přistěhovalců z Turecka a Balkánu. Stále se těší pověsti jednoho z center sexbyznysu. Většina striptýzů a sexshopů se nachází v tichých ulicích mezi Tabor-strasse a Praterstrasse.
Židé v Leopoldstadtu
W Leopoldstadt, kde se scházeli především méně majetní Židé, najednou se objevil nespočet nových podivných postav. Takže tam byli muži v dlouhých gabardénových kabátech a drobných kulatých kloboucích z hedvábí nebo sametu. Po obou stranách tváří jim visely dlouhé kudrnaté prameny vlasů. Byly tam ženy v parukách a staromódním oblečení, Rozkvetlá Esterka a Susanna se tiše pohybovaly s očima upřenýma k zemi. Po Dunajském nábřeží pokračoval nekonečný průvod. Byli to současní vyhnanci z Izraele, pláče nad vodami nového Babylonu. Mezi nimi se objevily postavy rabínů, nestejně oblečený a nestejně svatý.
Wolf von Schierbrand – Americký novinář ve Vídni na konci 19. století.
Izolace Leopoldstadtu, vyplývající z umístění, byl pravděpodobně nejdůležitějším faktorem určujícím založení zde 1624 r. oploceného židovského ghetta. Toto rozhodnutí učinil císař Ferdinand II. Během prvního půlstoletí okres vzkvétal, a Habsburkové ochotně těžili z židovského vlivu a finančních talentů. Právě nejbohatší obyvatelé ghetta financovali z velké části výdaje spojené s třicetiletou válkou.. Na konci let 60. XVII století. počet obyvatel vzrostl na cca. 3-4 tisíc. Brzy země začala přijímat vlnu protireformace. Nejkonzervativnější katolíci, a mezi nimi byli jak městští radní, tak císařova manželka (španělského původu), stále hlasitěji začal žádat vyhnání Židů z města. W 1670 r. Císař Leopold I. nakonec ustoupil tlaku fundamentalistů a vyhnal všechny Izraelity, obvinil je ze špionáže jménem Turků a z rouhání se proti Panně Marii.
Po událostech jara národů v r 1848 r. čtvrť zažila druhé období židovského osídlení. Po revoluci byla všechna omezení v říši zrušena. Mnoho tisíc Židů z provinčních českých měst, Morava, Uhry a Halič využily této příležitosti a přestěhovaly se do hlavního města. Většina přijela na vlakové nádraží Wien-Nord nebo nyní uzavřenou Nordwestbahn a usadila se poblíž, to je v Leopoldstadtu. Životní podmínky byly dost špatné, ale nízké nájmy. Žila zde rodina Straussových, a Sigmund Freud, Gustav Mahler, Arthur Schnitzler a Theodor Herzl. Všichni se postupně přestěhovali do bohatších čtvrtí.
V té době byl Leopoldstadt vlastně neoficiální židovskou čtvrtí. V roce 1910, kdy byl počet Židů největší (60 000), tvořili jednu třetinu celkového počtu obyvatel Vídně. Přesto areál připomínal bývalé oplocené ghetto, hlavně kvůli velkému množství chasidů, vyčnívající na ulici se svým charakteristickým oděvem. Kdykoli byla příležitost, jaké bohatší rodiny se odstěhovaly, a chudší se nastěhovali, aby je nahradili – takto se rozvinul jakýsi začarovaný kruh chudoby, a okolí přitahovalo zástupce chudších vrstev jako magnet. Na přelomu století byla považována za semeniště prostituce, což byla voda na mlýn pro četné antisemity ve městě.
Během druhé světové války nacisté znovu proměnili Leopoldstadt v oficiální ghetto a věznili Židy, kteří ve městě zůstali.. Transporty do koncentračních táborů začaly v r 1941 r., a do konce příštího roku se počet obyvatel ghetta snížil na několik tisíc. Většina z nich měla také nežidovské manžele. Po válce jen cca. 500 Židé, ale v posledních letech, v důsledku imigrační vlny ze zemí východní Evropy, jejich počet vzrostl na cca. 7000. Mnoho nově příchozích se usadilo v Leopoldstadtu.